Digitální hloměr

Hloměr převede kolísání tlaku vzduchu na hladinu hluku v decibelech, a ten nejméně složitý kus celé úlohy je přístroj sám. O tom, zda číslo něco znamená, rozhoduje soubor voleb kolem něj: kmitočtové vážení, časové vážení, třída přesnosti a to, zda se měření musí průměrovat za dobu. Právě ty čtyři věci navzájem odlišují pět konfigurací této řady.

Co přístroj měří

Hladina hluku se udává v decibelech na logaritmické stupnici, což znamená, že změna o několik jednotek představuje podstatnou změnu akustické energie, nikoli malou, a že dva zdroje se stejnou hladinou zvýší součet jen o pevný malý přírůstek, nikoli jej zdvojnásobí. Proto opatření proti hluku zřídka znamená drobnou korekturu a obvykle znamená řešit dominantní zdroj.

U konfigurací s průměrováním přístroj udává i ekvivalentní hladinu, která vyjadřuje proměnlivý zvuk jako stálou hladinu, která by obsahovala stejnou energii za stejnou dobu. To je veličina, kolem které se většina pracovních i environmentálních kritérií píše, a to je důvod, proč základní přístroj a přístroj s průměrováním nejsou pro posuzovací práci zaměnitelné. Konfigurace 4 přidává percentilové hladiny, které říkají, jak velká část času byla hladina překročena, nikoli jen to, jaký byl průměr.

Jak měření funguje

Předpolarizovaný kondenzátorový mikrofon převede akustický tlak na napětí. Signál se pak váží napříč kmitočtovým spektrem tak, aby aproximoval odezvu ucha, usměrní se s volenou časovou konstantou a na decibelovou hodnotu se převede digitálním zpracováním signálu, nikoli analogovým detekčním obvodem - to je to, co podklady myslí, když řadu nazývají digitální.

Z toho plynou tři důsledky. Vážení se musí uvádět spolu s odečtem, protože týž děj dá při vážení A, C a Z různá čísla. Časové vážení rozhoduje, jak těsně přístroj sleduje rychle se měnící hladinu, a impulzní charakteristika je to, co zachytí krátký děj, jakým je úder kladiva, v jeho skutečné velikosti. A nad horní mezí měřicího rozsahu odečet přestává platit, nikoli jen ztrácí přesnost - kontrolka přetížení tam je proto, aby to řekla, a přístroj se jejím rozsvícením nepoškodí.

Pět konfigurací a jejich rozdíly

Rozdíly jsou širší, než napovídá typové označení, na což upozorňuje poznámka v samých podkladech. Základní konfigurace čte od 40 dB(A) vzhůru, má jen vážení A, displej se 3,5 místem a střídavý a stejnosměrný výstup. Konfigurace 1 až 4 sahají dolů k 30 dB(A), mají vážení A, C a Z a maticový displej 128 × 64 bodů. Nad to konfigurace 1 přidává výstup PWM, konfigurace 2, 3 a 4 přidávají RS232, konfigurace 2 a výš průměrují, statistická analýza je standardní u 4 a volitelná u 2 a 3, paměť se objevuje pouze u 4, a to s 8 000 záznamy, a provozní teplota je u všech pěti jiná - od 0-40 °C u základní konfigurace po -20 až 50 °C u konfigurace 2.

Konfigurace 3 je ta, která je určena k online monitorování bez obsluhy; odtud vestavěný hlídací pes a odtud také to, že její popis v podkladech mluví o tom, že zůstává v chodu, nikoli o tom, že se nosí.

Volba konfigurace

První otázka zní, zda se má výsledek průměrovat. Má-li - posouzení expozice na pracovišti, hladina na hranici lokality, cokoli psaného kolem ekvivalentní hladiny -, základní konfigurace číslo nedá a hranicí je konfigurace 2. Stačí-li odpověď popsat, co je před přístrojem v okamžiku odečtu, základní konfigurace to umí a zbytek řady není potřeba.

Druhá otázka zní, zda musí být výsledek obhájitelný. Percentilová analýza, uložená řada odečtů nebo záznam exportovaný přes RS232 - to vše mění to, co lze o měření říct dodatečně, a každá z těch věcí leží o něco výš v řadě. Třetí otázka je environmentální: všech pět konfigurací má jiné teplotní hodnocení, takže studené nebo horké místo zúží seznam dřív než jakákoli otázka měření. Čtvrtá je otázkou postupu a platí pro každou konfiguraci: řada měření nemá prokazatelnou platnost, pokud se přístroj nezkontroluje kalibrátorem na začátku i na konci, a kalibrátor je proto součástí nákupu, nikoli doplňkem k němu.

Omezení měření a hlediska při výběru

Několik parametrů, které při výběru rozhodují, podklady neuvádějí vůbec: stupeň krytí krytu, rozsah skladovací teploty, uspořádání programového vybavení a úplný seznam standardního příslušenství, u jehož jedné položky samy označují, že je ve zdroji nesčitelná. Nic z toho se tu nedoplňuje odhadem.

Čtyři body stojí za to říct rovně. Podklady píší obě referenční normy třemi způsoby napříč vlastními částmi a označují své vlastní překlepy; rozhodují formálně publikovaná vydání a třídu přesnosti je třeba potvrdit podle certifikátu, který k přístroji patří. Jedno typové číslo mikrofonu dávají v tabulce konfigurací a jiné v konstrukční části a jeden typ kalibrátoru v technické části proti jinému v seznamu příslušenství, takže obojí se má potvrdit dřív, než se podle toho naplánuje kalibrační režim. Provozní rozsah základní konfigurace začíná na 0 °C, což je užší než u zbytku řady a snadno se to přehlédne. A třída přístroje je třída přesnosti 2, což je tvrzení o nejistosti samotného přístroje vůči normě, nikoli o měřené hladině.

Objednávka

Věci, které odpověď uzavřou, jsou veličina, kterou má posouzení dodat, zda to je okamžitá hladina, nebo průměr za dobu, zda musí být výsledky exportovatelné nebo uložené na přístroji, teplota na místě měření a zda se kalibrátor požaduje spolu s přístrojem, nebo už je k dispozici. Napište spíš měřicí úlohu než samotný typ, protože právě úloha rozhoduje o konfiguraci. Množství, přístav určení a požadovaný termín dodání poptávku doplňují.