Online analyzátor rozpuštěného kyslíku

Kyslík rozpuštěný ve vodě je nejméně viditelným číslem v čistírně a jedním z mála, které rozhoduje o biologii pod hladinou. Příliš málo, a aerační nádrž přestane pracovat; příliš mnoho, a energie se utrácí za vzduch, který proces nedokáže využít. V obou případech se následek ukáže až o hodiny později než příčina, a proto se musí měřit spojitě, nikoli odebírat vzorky.

Analyzátor rozpuštěného kyslíku pro spojité měření je proto regulačním přístrojem, nikoli přístrojem laboratorním, a posuzuje se podle toho, zda odečet drží, když se na něj nikdo nedívá.

Přehled produktu

Řada je postavena na dvou cestách snímání, které sdílejí týž formát regulátoru. Membránový regulátor pracuje s elektrodou z nerezové oceli, za jejíž membránou propustnou pro plyn je elektrolyt, a udává rozpuštěný kyslík jako koncentraci, nebo jako procento saturace. Optický regulátor pracuje s utěsněnou elektrodou s luminescenční vrstvou a udává koncentraci.

Oba jsou panelové přístroje stejného rozměru, oba mají dvourádkový podsvícený displej, analogový výstup, dvě alarmová relé a sériový port a oba uplatňují stejné tři kompenzační členy. Co je rozděluje, je elektroda, a právě elektroda rozhoduje o údržbě, kterou instalace ponese po zbytek svého života.

Jak vzniká odečet

Membránová elektroda je elektrochemický článek. Kyslík prochází membránou a redukuje se na katodě a vznikající proud je úměrný rychlosti, jakou kyslík přichází - proto tato cesta závisí na minimálním průtoku kolem membrány a na tom, aby membrána zůstala čistá a neporušená. Elektrolyt i membrána jsou spotřební díly a podklady uvádějí kalibraci každé dva měsíce.

Optická elektroda měří stejné množství, aniž by je spotřebovávala. Vrstva barviva je excitována světelným zdrojem a vrací světlo o delší vlnové délce, a rozpuštěný kyslík zkracuje dobu, po kterou záření trvá. Přístroj čte tuto dobu života, která nezávisí na tom, kolik vody kolem čidla proteče, takže elektroda snáší stojatou vodu a je utěsněna na IP68. Spotřebním dílem je zde čepička.

Obě cesty pak procházejí týmž převodem. Čidlo reaguje na parciální tlak a regulátor z něj dělá koncentraci pomocí teploty, zasolení a tlaku vody. Všechny tři hodnoty se nastavují u panelu: teplota automaticky ze snímacího prvku v elektrodě, zbylé dvě ručně.

Jak vybrat správný analyzátor

Začněte elektrodou, protože z ní vychází vše ostatní. Kde je voda stojatá, nebo kde lokalita nemůže zaručit, že se membrána i elektrolyt budou měnit v termínu, je optická cesta tou, která bude za rok stále číst správně. Kde se voda hýbe a údržba je reálná, je membránová elektroda přístrojem, který dělá týž úkol levněji.

Pak si nechte potvrdit kompenzace. Úloha v estuáru, v nádrži se solankou nebo v potrubí pod tlakem nemůže použít výchozí hodnoty, a ta čísla musí být známá dřív, než se stanoví rozsah a rozlišení, nikoli potom. Pak přicházejí otázky elektrické: kolik relé instalace potřebuje a co spínají, zda musí odečet dojít do provozní sítě, a zda vůbec má existovat záznam.

Omezení měření a hlediska při výběru

Analyzátor uvádí to, co cítí elektroda, a elektroda je vystavena všemu, co je ve vodě. Kalnost, řasy, olej a biologické osídlení všechno ovlivní membránovou elektrodu dřív, než to ovlivní odečet nějakým viditelným způsobem, proto interval čištění patří do plánu uvedení do provozu vedle specifikace přístroje.

Dva údaje, podle nichž by si zákazník obě cesty normálně srovnal, chybí. Optická elektroda nemá uvedenou dobu odezvy ani interval kalibrace, oproti odezvě do 30 s a intervalu dvou měsíců u membránové elektrody. Dokud se to nepotvrdí, rozhoduje o volbě cesty argument údržby, nikoli srovnání výkonu jako takového.