Online analyzátor vodivosti

Vodivost je ta jediná veličina vody, kterou lze měřit, aniž bychom věděli, co v ní je. Nejmenuje žádný ion a neudává koncentraci, ale hne se ve okamžiku, kdy se něco rozpustí - a proto je standardním způsobem, jak sledovat řetězec úpravy vody, který má právě věci odstraňovat. Demineralizátor, který pracuje, čte nízko; táž ložko den před vyčerpáním čte výš; a netěsnost kondenzátoru se ohlásí skokem v čísle, které bylo rovné.

Online analyzátor vodivosti je proto provozní přístroj, nikoli laboratorní, a jeho užitečnost stojí na tom, že elektroda zůstane dost čistá na to, aby číslo něco znamenalo.

Přehled produktu

Řada pokrývá 4 regulátory a 2 obecné přístroje spolu s rodinou elektrod sahajících od velmi čisté vody po koncentrovaný lák. Regulátory se liší displejem, počtem izolovaných proudových výstupů a relé, stupněm krytí i jazyky, které nabízejí - ale jeden princip sdílejí: měřicí rozsah elektronika vůbec nestanovuje.

Stanovuje jej elektroda. Konstanta cely je geometrický člen, který převádí naměřenou vodivost na měrnou vodivost, a volí se pásmem vody, jakou provoz čeká. Proto lze týž regulátor dodat do okruhu čisté vody i do potrubí s lákem - a proto volba regulátoru před elektrodou obvykle vyprodukuje systém, který je necitlivý tam, kde na tom nejvíc záleží.

Jak se měří

Kontaktní elektroda přivádí střídavé napětí na dvě plochy s pevnou rozlohou a roztečí ve styku s vodou, takže proud, který jim protéká, je měrou toho, jak volně se rozpuštěné ionty pohybují. Střídavé buzení existuje proto, aby měření nepolarizovalo povrchy, a pevná geometrie je to, co dovoluje říkat výsledku vodivost, nikoli libovolná hodnota proudu.

Tohle uspořádání má meze na obou koncích. Ve velmi čisté vodě je proud nepatrný, cela tedy potřebuje malou konstantu a začíná záležet na kabelu. Ve špinavé nebo koncentrované vodě se povrchy zarůstají a elektrody polarizují, a odečet se unáší z důvodů, které s vodou nesouvisí. Induktivní cela odpovídá na ten druhý případ: dvě cívky jsou zapouzdřeny a vazbu přenáší voda samotná, čímž z měření mizí všechny smáččené kovy i problém se zarůstáním.

V obou případech se výsledek před zobrazením koriguje na referenční teplotu, protože vodivost s teplejší vodou roste a nezkorigované číslo není s čím srovnat.

Jak vybrat správný analyzátor

Začněte u vody, nikoli u přístroje. Pásmo vodivosti očekávané za normálního provozu volí elektrodu a tím i konstantu cely, a to, zda voda zanáší smáččený povrch, rozhoduje o tom, že kontaktní elektroda je vůbec použitelná. Vše, co regulátor nabízí, je vůči těmto dvěma údajům druhořadé, protože žádné zpracování signálu nenahradí měření, které elektroda neumí udělat.

Pak potvrďte, že teplotní prvek v elektrodě odpovídá tomu, co regulátor očekává - v neshodě zůstává kompenzace nedostupná a odečet nesrovnatelný. Až pak stojí za to řešit elektrické podrobnosti: kolik výstupů nadřízený systém potřebuje, co mají relé ovládat, zda má zůstat záznam, a zda se má odečet dostat z panelu ven.

Omezení měření a hlediska při výběru

Odečet je hromadnou vlastností vody, takže nerozliší dva rozpuštěné druhy a neřekne nic o tom, zda je voda biologicky nebo chemicky způsobilá k užití. Je to též veličina nejsnáze kompromitovaná instalací: elektroda osazená tam, kde vzniká mrtvý prostor, kde se sbírá vzduchová bublina nebo kde potrubí neteče plné, bude něco udávat - a to něco bude špatně způsobem, který vypadá jako chování provozu, nikoli chyba přístroje.

Podklady tyto režimy selhání popisují i uspořádání, kterým se jim vyhnout - to je mezi podklady vzácné, a nese se to dál, protože je to prakticky nejužitečnější část nich. Dvě čísla, která by kupující obvykle chtěl, chybí: kompenzační koeficient, který regulátory aplikují, a pracovní životnost elektrod. Dokud koeficient není znám, nese limit psaný proti kompenzovanému odečtu nevyčíslenou nejistotu - a stránka to říká, místo aby naznačovala přesnost, kterou podklady nepodkládají.