Přenosné járm pro magnetickočásticové zkoušení

Magnetickočásticové zkoušení s jármem se kupuje proto, že na dílu, který je příliš velký, příliš těžký nebo příliš pevně instalovaný na to, aby se dal přivézt ke stanovišti, musí najít povrchová trhlina. Járm se donese ke svaru, svar se mezi jeho póly zmagnetizuje, nanesou se částice a každá trhlina, která přeruší pole, se projeví indikací na povrchu.

Je to jedna z nejrychlejších cest, jak pokrýt svar nebo plochu odlitku, a jedna z nejlehčích, jak to zkazit - protože to, co indikaci vyvolá, je pole, které bylo stanoveno ve správném směru a ve správné síle.

Co zařízení je

Zmagnetizovací járm a prostředek, jak ho pohánět. Jármem se myslí ruční část: laminovaný jádrový svazek se dvěma póly, které se položí na součást, s cívkou, která se sepíná na několik sekund, co částice potřebují. Těžištěm uspořádání je napájení - síť, akumulátorový zdroj, nebo měničový zdroj, který dá střídavý proud mimo zásuvku.

Řada v těchto podkladech má tři vrstvy. Járm na přímé napájení chodí ze zásuvky 220 V jednofázově a jsou to nejjednodušší a nejlehčí uspořádání. Varianty se zdrojem přidávají akumulátorový zdroj a sahají do materiálu hlouběji. Stolní jednotka dává týž princip na pevné stanoviště pro drobné díly, se čtyřmi vyměnitelnými nástavci pokrývajícími různou rozteč pólů a různou zvedací sílu.

Zmagnetizování, a proč na formě proudu záleží

Magnetizace má směr. Trhlina nejlépe vyjde najevo, svírá-li pole s její délkou velký úhel - proto podélná trhlina v dílu potřebuje pole obvodové a obvodová trhlina potřebuje pole podélné. Při ruční práci se oba směry aplikují střídavě, protože tipovat orientaci vady, která ještě není nalezena, je cesta, jak ji přehlédnout.

Forma proudu určuje hloubku. Střídavý proud soustředí pole ke povrchu povrchovým efektem a je správnou volbou pro trhliny, které prolomí povrch; stejnosměrný proud a usměrněný proud z měniče sahají hlouběji, proto jsou varianty se zdrojem v této řadě udávány na 5 mm, kdežto u járm na přímé napájení je udáváno 3 mm. Samotné járm se mezi těmi dvěma čísly nemění - mění se to, co ho pohání.

Indikace, částice a světlo

Indikaci tvoří částice, nikoli přístroj. Suchý prášek je pohodlný a shánčlivý k drsným povrchům a zvýšené teplotě; mokrá suspenze v nosném médiu je citlivější a je to ta, co práce podle norem obvykle předepisuje. Při zkoušení za bílého světla jsou částice barevné a čtou se na připraveném kontrastním podkladu. Při fluorescenčním zkoušení jsou opatřeny fluorescenčním obalem a čtou se v potemněném prostoru pod ultrafialovým zářením - což vyvolá slabší indikace, ale za cenu potemněné haly a lampy, o niž se musí pečovat a niž se musí kontrolovat.

Co má zařízení prokázat, je, že pole bylo přiměřené. V této řadě se to dělá oproti referenčnímu zkušebnímu tělesu A1 s vrubem 15/50, popsanému jako zřetelně indikované. Indikátor pole - který ukáže sílu i směr pole - v podkladech uveden není, a norma, která ho žádá, si ho vyžádá zvlášť.

Volba mezi formami

Járm na přímé napájení je správnou odpovědí tam, kde je zásuvka v dosahu práce a hledané vady prolomují povrch. Varianty se zdroje existují ze dvou důvodů, které bývají týž důvod: práce je mimo zásuvku, nebo vada může sedět těsně pod povrchem a žádá hlouběji dosahující pole.

Mezi variantami se zdrojem je volba z velké části otázkou lampy, protože provedení s bílým a s ultrafialovým světlem jsou jinak týž přístroj. Výjimkou je model s měničem, který má udávanou vyšší zvedací sílu než ostatní - a to platí na silnější řezy, kde je k dosažení téže hustoty pole potřeba silší pole. Stolní jednotka je rozhodnutí úplně jiné: kupuje se tam, kde jsou díly dost malé na manipulaci a množství obhajuje pevné stanoviště.

Omezení měření a hlediska při výběru

Podklady dávají dvě různé zvedací síly při střídavém proudu - 45 N u járm na přímém napájení a 69 N u modelu s měničem a u modelů řady Y - aniž je vyrovnávají, a hmotnost jármu udávají na jednom místě 2,5 kg a na jiném 2,4 kg. Oboje se předává jako otevřený bod, nikoli zde vyřízené, protože oboje ovlivňuje, zda prokázaná síla pole odpoví danému řezu.

Třetí mezera je metodou, nikoli specifikací: podklady nejmenují žádnou akceptační normu. Požadavky na sílu pole, částicové médium, úroveň osvětlení a formát zápisu obvykle určuje norma, podle které se zkouška dělá, a bez ní se výběr zařízení nedopáčí na nic konkrétního. Tato norma je první věc, kterou má poptávka pojmenovat.

Meze metody sem patří také. Pracuje jen na feromagnetickém materiálu, takže austenitická nerezová ocel, hliník, měď a jejich slitiny nedají žádné indikace, ať je zařízení nastaveno jakkoli dobře. Sahá několik milimetrů, takže vada uvnitř dílu hlouběji se hledá jinou metodou. A díl zůstane zmagnetizovaný, což se má vyřešit, než se díl obrábí, svařuje nebo položí k měřidle - krok, na který se snad zapomene a na který se draze přijde později.

Objednávka

To, co odpoví, jsou materiál a jakost a potvrzení, že je feromagnetický; díl nebo svar, který se má zkoušet; zda se práce dělá v dílně, nebo na místě, a zda je tam k dispozici síťové napájení; zda hledané vady prolomují povrch, nebo leží pod ním; zda se žádá zkoušení za bílého světla, nebo fluorescenční a zda lze prostor potemnit; zda mají díly zůstat odmagnetizovány; a akceptační norma spolu s úrovní akceptace, podle které se pracuje. Norma není v praxi volitelná - určuje sílu pole, kterou je třeba prokázat, a podklady za touto stránkou žádnou nejmenují. K poptávce se přidá množství, přístav určení a požadovaný termín dodání.